Poslanecká sněmovna a schvalování státního rozpočtu

Normální občan, přijde-li například do obchodu a půjde k pokladně platit a zjistí-li, že mu chybí peníze, tak se musí rozhodnout, co si nekoupí, a nebo půjčí-li si na nákup, kdy a z čeho to vrátí.
Jinak je tomu při schvalování státního rozpočtu. Výše uvedené naprosto přirozené pravidlo „kupuj jen to na co mám“ neplatí a utrácí se víc než se vydělá. Je to jeden z typických znaků levice, kdy se popírání těchto běžných pravidel platných v každé domácnosti snoubí s populismem kupujícím si hlasy voličů. Proto teď přijde na nadcházející schůzi PS další „cupování“ státního rozpočtu, tentokrát „zevnitř“ již stanovených mantinelů. Navýšení důchodů, zvýšení výdajů na sociální účely, atd. atd. Přestože všichni jednou budeme staří, máme rodiny, nelze si nepoložit otázku – máme na to v této době? Pro levici to není žádný problém, jak naznačují někteří její prominenti.
"Nebudeme kšeftovat," říká k tomu místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach. Případný vyšší schodek si podle něj musí vláda vyřešit sama.
Paradoxní je, že sami si protiřečí. Jako příklad mohu uvést iniciativu náměstků hejtmana Moravskoslezského kraje, kteří písemně oslovili poslance regionu. Jeden z nich (Ing. RSDr. Recman za KSČM) chce navýšit částku na sociální služby (odkud vzít? třeba z kapitoly na výstavbu dálnic a silnic) a druhý (p. Novák za ČSSD) chce zase podpořit výstavbu silnic v kraji, na které nezbývá ve Státním fondu dopravní infrastruktury (takže logicky nelze přidávat na sociální služby z tohoto zdroje).
Nevím jak komu, ale mně by se špatně usínalo i s dluhy v tisících. Natož s dluhem cca 111 tis. Kč na každého jednotlivého občana naší republiky včetně nemluvňat. Ať už projednávání státního rozpočtu dopadne jakkoliv, budu věřit s blížícím se koncem roku, že v roce příštím (a volebním) se najde dost zodpovědných lidí a tím i voličů, kterým utrácení stylem … ať si to vláda sama vyřeší“ bude výstrahou a dají to svou volbou najevo.